Karbid vápníku byl poprvé syntetizován německým chemikem Friedrichem Wöhlerem v roce 1862. Ve snaze oddělit vápník od vápna vědec podrobil směs dlouhodobému zahřívání uhlím. Výsledkem byla bledě-šedá hmota bez známek kovu. Na počátku dvacátého století se karbid vápníku stal hlavním zdrojem acetylenu pro velkovýrobu, která vyžadovala naléhavou masovou výrobu.
Thomas Wilson a Ferdinand Moissan, pracující odděleně, ale téměř současně, vyvinuli metodu výroby karbidu vápníku v elektrické tavicí peci. Tento objev vedl k vytvoření průmyslu na výrobu technického karbidu vápníku.